Zkušenosti VI.
I drobná pomoc je andělskou pomocí
Letošní ničivá povodeň spustila lavinu pomoci. Od té velké, různými organizacemi i státem řízenými aktivitami, až po ty malé, skoro zanedbatelné. Když jsme se dozvěděli, že je velmi zasažen Krnov, hned Marii napadlo zjistit, jak je na tom naše kamarádka, která v tomto městě žije. Je totiž na vozíku. Seznámili jsme se s ní vloni na zájezdu do Jeruzaléma. Řekla nám, že v jejím bytě bylo 1,5 m vody. Našla azyl v nemocnici.
Rozhodli jsme se, že jí pojedeme byt po povodni uklidit. Na místě jsme zjistili, že uklízet není co. Je třeba vynášet na ulici zaplavené a zničené věci. Osobní věci, oblečení, nábytek. To už několik dní dělal sám její kamarád. My mu začali pomáhat. Před domem se kupily vynášené věci. Tak vypadaly skoro všechny ulice v Krnově. Protože ve třech nebylo možné byt vyklidit, hledali jsme další pomoc. A našli jsme ji u našich přátel. Přijeli ze 40 km vzdálené obce. Společně se nám podařilo tu nejtěžší práci udělat.
V následující den jsem dostal otázku, jestli neznám někoho, komu je možné finančně pomoci. A tak naše kamarádka na vozíku dostala finanční podporu několik tisíc Kč. Další pomocí pro ni bylo, že z nemocničního azylu se mohla přestěhovat. Při cestě na jiné ubytování nám poslala fotografii anděla z mraků. Tak jsme poznali, že i drobná pomoc je pro někoho andělskou pomocí.
Marie a Zdeněk
Náušnice
Šla jsem s dcerou k lékaři. Protože jsme byly trochu v časovém skluzu, chytla jsem v předsíni kabelku, kterou jsou měla na hromadě věcí k odnesení do charitního kontejneru. Po návratu od lékaře jsem z kabelky vyndala peněženku, klíče… a kabelku s ostatními připravenými věcmi odnesla do kontejneru.
Když se dcera vrátila ze školy, ptala se, kde mám kabelku. U lékaře si do malé postranní kapsičky v ní odložila náušnice, než šla na vyšetření. Na tento fakt jsem pozapomněla a nezbývalo mi než přiznat, že jsem jí náušnice (nové od Vánoc) „vyhodila“ do charitní popelnice. Hned mi přišlo na mysl: „Však koupím nové, to není problém.“ Ale cítila jsem, že to není správné. Často doma přemýšlíme, jak dětem smysluplně předávat správný postoj k majetku. Nežijeme v nouzi, ale snažíme se vnímat, co opravdu potřebujeme a co je navíc a také, kde můžeme pomoci.
I když se mi vůbec nechtělo, vydala jsem se opět ke kontejnerům, abych zjistila, kdy popelnice vyváží a našla jsem i kontakt a více informací k tomuto charitními projektu. Spojila jsem se s ředitelkou projektu, pak manažerkou svozu a nakonec s řidičem a byla jsem překvapená vstřícností všech. Nakonec jsem se za dva dny u kontejneru potkala s řidičem a kabelku s náušnicemi snadno našla. Řidič, který mohl být otrávený, protože to pro něj byla práce navíc, mi poděkoval, že darujeme potřebným věci skrz tento projekt.
Díky této mé chybě jsem zakusila velkou vstřícnost druhých. Nepotřebné věci teď připravuji do kontejneru s větší péčí a vědomím, že mohou opravdu posloužit. A dcerka nosí náušnice „s příběhem“.
Marie
Limonáda
Před odjezdem na několikadenní výlet s mladými jsem si chtěl v obchodě koupit nějaké sladkosti. Lákalo mě koupit k tomu i jednu dražší limonádu. Držel jsem ji v ruce a přemýšlel, že bych byl za ni rád, ale není to nutné. Bude mi stačit, když mi mamka natočí do lahve vodu. A tak jsem si ji odřekl. Když jsem přišel domů, na stole stála přesně tato limonáda. Rodiče mi ji koupili na cestu. Bral jsem to jako dárek od Boha za to, že jsem si ji v obchodě dokázal odřeknout.
B., 12 let
Sousedé
S našimi sousedy jsme nezačali úplně nejlépe. Stavba našeho domu jim zhatila jejich plány. My jsme zase nerozuměli tomu, proč si takové plány dělali. Pozdravy tedy byly spíše úsečné. Pak mě napadlo udělat první krok. Zeptala jsem se paní sousedky, jestli jim můžeme dávat tvrdé pečivo a skořápky pro slepice. Sousedka nabídku ráda přijala a domluvily jsme se, kde budu věci pro slepice nechávat. Když se blížily Vánoce, vložila jsem do tašky také čokoládu s přáníčkem. Ještě ten den jsme i my na klice branky našli malou pozornost. Od té doby tímto způsobem slavíme se sousedy Vánoce i Velikonoce a naše pozdravy jsou mnohem vřelejší.
M.