Zkušenosti III.
Foto: Marek Trizuljak
Každou činnost
Při studiu na vysoké škole jsem poznala spiritualitu Hnutí fokoláre a velmi se mne dotkla myšlenka Chiary Lubichové, že se můžeme modlit tak, že každou činnost nabídneme Bohu s úmyslem: „Pro Tebe.“ Zasáhlo mne to. Zvlášť ve zkouškovém období mi to pomohlo neodkládat těžší předměty nebo otázky, a tak jsem se do toho každé ráno pouštěla s tímto úmyslem. Když jsem se učila ze zápisů z přednášek, každou stranu jsem nejdříve nadepsala iniciálami P. T. Nešlo to jako čarovným proutkem lehčeji, ale dostalo to smysl. Připomínám si to i v současnosti, kdy jsem v domácnosti a pečuji o nemocného člena rodiny. Každý den je podobný: péče o něj, vyprat, uvařit… Některé věci bych třeba raději odložila na zítra… a tak jim dávám nový smysl a znovu: „Pro Tebe, Ježíši!“
M.
Sousedství
Do vedlejšího domu se přistěhovali sousedé, mladá rodina s babičkou. Začínali jsme se poznávat. Místo, kde jsme měli lavičku a zahradní stůl s posezením, přilákalo z druhé strany plotu i nové sousedy. Nebylo nám to dvakrát příjemné, přece jen člověk si rád užije i trochu soukromí, zvlášť když se někdo třeba zastaví na kus řeči. Protože jsme museli vyřezat keře, které nás aspoň trochu chránily, dohodli jsme se spolu se sousedem, že si tam postavíme dřevěný přístřešek se stěnou, která by nás oddělovala. Jeden známý stolař se nabídl, že nám ho jako protislužbu postaví.
Trvalo to asi dva měsíce a samozřejmě se to neobešlo bez hluku pily, létajících pilin… a zápachu přípravků proti dřevokaznému hmyzu. Stolař nám občas říkal, že slyší, jak sousedovic babička lamentuje, že tam jsou piliny a nepořádek, a mně to vnitřně vadilo. Až jsem se vzpamatovala. Bratrství začíná zde! Jednu teplou jarní sobotu truhlář dokončil práce a já jsem si řekla, že musím udělat nějaký krůček smíření. Koupila jsem vaničku zmrzliny a zavolala na sousedy: „Děkujeme vám za trpělivost s tou naší prací, teď už by tu neměl být nepořádek, osvěžte se.“ Byla z toho milá chvilka, která odstartovala naše hezké vzájemné sousedské vztahy, ve kterých je normální podělit se o úrodu nebo si vypůjčit nějaký zahradní stroj.
M.
V samoobsluze
V naší samoobsluze plnil funkci ostrahy Ahmed. Byl pozorný a uměl i poradit. Začali jsme se zdravit. Rodinu měl tisíce kilometrů vzdálenou, a tak ocenil občas kousek štrůdlu nebo i trochu cukroví a malou pozornost k Vánocům – i když je sám neslavil. Časem se mezi námi vytvořil přátelský vztah. I on chtěl k němu něčím přispět: nabízel mi za nižší cenu expirující jogurty a další mléčné výrobky. Manželka z toho neměla radost, ale nechtěl jsem ho odmítnutím zranit. Nyní již pracuje jinde, ale když se vidíme v autobuse, tak na sebe vždy zamáváme.
P.
Darovat pochvalu
Všiml jsem si, jak nesnadno a často nákladně se obstarávají čerstvé květiny na hlavní a boční oltáře. Kolik vkusu a trvalé péče kytice vyžadují! Všiml jsem si také, že farnicím za tuto práci málokdo poděkuje a že se často jejich služba bere jako automatická. Viděl jsem, jak je pochvala potěšila, a přitom nic nestála.
P.
Fóliovník
Na zahradě rodičů stál starý prostorný fóliovník, kde měl tatínek, velký zahrádkář a pěstitel, mnoho různých věcí jako umělohmotné květináčky na přísady zeleniny apod. Pro svůj věk a nemoc tam nemohl delší dobu už nic udělat, povětrnostní podmínky ale s fólií dál pracovaly a s blížící se zimou hrozilo, že při jednom silnějším větru bude všechno lítat v širokém sousedství…
Chtěla jsem věci vytřídit a fóliovník zlikvidovat, po malých částech se mi dařilo něco udělat, ale pořád toho bylo hodně. Navíc mě silně omezoval můj strach z pavouků, pro které to byla vynikající skrýš. Co dělat? Byla to pro mne neřešitelná věc, ale vzpomněla jsem si na větu z Písma: „Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel.“ (Ž 34,7) Začala jsem se tedy za to modlit a přišel nápad poprosit o pomoc vzdáleného příbuzného Petra, který bydlí nedaleko a přestože je hodně zaneprázdněn, souhlasil s pomocí. Dohodli jsme se na sobotu, že aspoň něco zvládneme.
V sobotu ráno začínalo poprchávat, zachvěla jsem se v pochybnostech: „Ale ne, já věřím, že mne ubohou Hospodin vyslyší!“ Petr nečekaně přišel s dvěma pomocníky, obloha se protrhala a do oběda už byl fóliovník i s obsahem rozložen na Petrově vozíku a směřoval do sběrného dvora.
M.
Nové město 3 a 4/2023