V nemoci

Mám čtyři menší děti, a proto jsem měla velkou starost, když se mi bronchitida stále nezlepšovala a nemohla jsem v domácnosti fungovat. Viděla jsem, jak mě děti potřebují a jak je znejistělo, že nezvládnu nic než ležet. První dny mohl být doma manžel a starat se o nás. V tom měsíci bylo Slovo života: „Milovat Boha celým srdcem, celým rozumem a celou silou a milovat bližního jako sám sebe je víc než všechny oběti a dary.“ (Mk 12,33) Říkala jsem si, jak to můžu žít v situaci, kdy musím ležet nemocná v posteli? Uvědomila jsem si, že i tam mohu milovat – Boha a bližního. Mohu se víc modlit. Mohu být trpělivá. Mohu ztrácet představy o tom, jak by se mělo všechno udělat a zařídit. Mohu obětovat své těžkosti za další lidi. Cítím, že tato nemoc nám nakonec pomohla prohloubit vzájemné vztahy.

S.

Letní dovolená

Tento rok jsme letní dovolenou strávili s dalšími rodinami. Dohromady jsme domlouvali možnosti, jaký program pro prázdninové dny zvolit. Pro jedno odpoledne jsme vybrali zajímavou atrakci, na kterou se děti moc těšily. Počítali jsme s tím, že by vstupné mělo být zlevněné. Když jsme přijeli na místo, zjistili jsme, že zvýhodněná akce neplatí. Špatně jsme informace pochopili, celková částka byla tudíž dost vysoká.

Začal jsem uvažovat: „Co je v tuto chvíli víc: udělat dětem a dalším lidem radost nebo mít peníze?“. Odpověď byla pro mě jasná, a tak jsem vstup pro všechny zaplatil.

Po návratu z dovolené jsem v mailu našel od zaměstnavatele zprávu, že jsem obdržel finanční odměnu, jejíž výše byla ještě o trochu vyšší než suma, kterou jsem na dovolené zaplatil za ostatní.

R.

Neohlížet se na čas

Jsem v domácnosti a každý den pro ostatní připravuji oběd. Takže před polednem mám vždy co dělat. Jednou právě v tuto dobu přišla má známá, která prožívá velmi těžké období ve své rodině. Byla ze své situace hodně nešťastná a vyčerpaná. Viděla jsem, že je potřeba ji vyslechnout a být s ní „naplno“. Zakusila jsem, jak je důležité být plně v přítomnosti a nevěnovat se dalším myšlenkám a také se neohlížet na čas. Trpělivě jsem ji vyslechla a nabídla jí společnou modlitbu. Říkala, že v tomto období se ani nezvládá sama modlit. Druhý den mi telefonovala, že přestože těžká situace trvá dál, cítí se lépe. Děkovala za to, že z našeho setkání a společné modlitby si odnesla pokoj a má teď sílu pokračovat.

S.

Radost z pomoci

Dneska nejdeme do školy, protože je státní svátek. Už jsem nějakou dobu hrál na telefonu, tak mi taťka pomohl, abych toho už nechal. A tak jsem snadněji viděl, že mamka potřebuje pomoci s přípravou oběda. Chystali jsme spolu lasagne. Já jsem na těstoviny dával červenou omáčku a mamka bešamel. Těšil jsem se, až to bude hotové. Měl jsem radost, protože jsem viděl spokojenou mamku a všem to chutnalo. Mamka byla moc ráda, že jsem jí nabídl pomoc sám. Odpoledne jsem vytřel kuchyň. Vím, že to mamka dělá nerada.

K.

Bůh nám nedal ducha bojácnosti

Byla jsem s dětmi na nedělní mši svaté. Po skončení se mě chytila za ruku tříletá dcera našich přátel a říkala, že by chtěla jít k nám. V tu chvíli jsem si uvědomila, že by to byl velmi vhodný způsob, jak přátelům pomoci. Nedávno se totiž přestěhovali, upravují si nový byt a současně dávají do pořádku ten původní. Stále ještě stěhují věci. Jejich starší dcerka byla zrovna v tu dobu na škole v přírodě a s tou menší se práce vykonávají pomaleji.

Současně mě však napadlo, že jsem ten den na naše děti sama (manžel byl mimo Prahu) a že jsme odpoledne chtěli něco podniknout. Všimla jsem si, jak rodiče té holčičky jsou unavení a to rozhodlo. Domluvili jsme se a já jim nabídla, že si holčičku vezmeme na celý den. Byl to malý skutek lásky, ale pro mě to byla užitečná zkušenost. Ten měsíc bylo Slovo života: „Vždyť Bůh nám nedal ducha bojácnosti, ale ducha síly, lásky a rozvážnosti.“ (2 Tim 1,7) Uvědomila jsem si, že Slovo života mohu žít i tak, že nápad, který byl jistě od Boha, budu mít odvahu dotáhnout a nenechám ho jen tak proklouznout.

S.