Život jako symfonie
Luigino Bruni, italský ekonom, fokolarín, odpověděl na Genfestu mladým na několik otázek: Můžeme v tomto světě plném kontrastů ještě snít? Jak můžeme objevit své místo ve světě? A jaké místo zaujímá práce?
Největší sny se vždy rodí v těžkých dobách, když zhasnou hvězdy. (…) Když nejsou hvězdy, přichází touha je znovu vidět. Takže velké myšlenky, velké sny, velká díla se rodí vždy v temných dobách, když jsou hvězdy zatemnělé. Protože mladí lidé vědí, že dříve nebo později se ty hvězdy vrátí. Pokud dnes chcete pochopit, kde vznikají největší sny, jděte do míst, kde se válčí, do favel – chudinských čtvrtí, ne do pětihvězdičkových hotelů v Aparecidě. Do míst, do černých děr dějin, kde mladí lidé sní o těch hvězdách, které nyní nevidí. Neexistuje tedy lepší doba než ta vaše, kdy můžete snít a mít velké sny.
Pak se dostáváme ke druhé otázce: Jak objevit své místo ve světě? To je důležitý dotaz. Vaše místo ve světě nezávisí jen na vás. (…) Je to jako sjíždění řeky na gumovém člunu. Znáte sjíždění na kánoích? Samozřejmě musíte, můžete pádlovat, jistě, ale je tu také proud, který vás unáší sem a tam. Takže musíte dělat svůj díl, musíte mít cíl, ale uvědomovat si, že vás pak život zavede i tam, kam třeba nechcete. Někdy je to krásná cesta, o které byste si ani nemysleli, že se na ni vydáte. Je tedy důležité si během hledání, během plavby užívat cestu, nejen cíl.
Ti, kdo si snad vytvořili svou vizi na základě víry, si možná myslí, že člověk přichází na svět už s nějakou hotovou partiturou, s nějakým projektem, který pro vás zamýšlí Bůh. Snad, nicméně jde o jazzovou partituru, kde je hodně, hodně prostoru pro interpreta. Jak víte, každý jazzový koncert je jedinečný, neopakovatelný, protože ten, kdo hraje, má velký prostor pro kreativitu, improvizaci. Je potřeba si představit, že Bůh píše s vámi vaši partituru každý den. Je napsaná, ale je v ní také velký prostor pro vaši kreativitu. A v této symfonii, kterou je každý z vás, jsou potřebné i všechny ostatní nástroje. Život není koncert pro sólový zpěv. Život je symfonií, kde je zapotřebí všech dalších nástrojů. Každý člověk kolem vás hraje nějakou notu. To, jací budete, závisí na mnoha notách, které zahrají všichni, ti, kdo vás znají: rodiče, přátelé a dokonce i ti, které neznáte. Vaše symfonie je tím krásnější, čím více lidí hraje spolu s vámi.
A nakonec téma práce. Práce souvisí s naší životní symfonií. V tom, co zítra a dnes děláte a budete dělat – protože mnozí z vás už pracují – je zajisté jedna z dimenzí vaší symfonie, je v ní určité poslání. (…) Právě v práci se projevuje vaše jedinečnost. S prací souvisí především toto: pochopit, jaké je mé místo ve světě, v tom specifickém světě práce, což je také jedinečná cesta k rozkvětu člověka. (…) Práce je velmi důležitá, pokud není jediným místem, kde budete „hrát“ svůj život. Kdyby se vám to stalo, hrozí, že váš život vyhasne, protože v mládí bez práce není štěstí, ale jen s prací se štěstí nedosáhne. Protože život je mnohem více než práce. Není jen práce. Protože v životě není jen práce, je i život. Všechno nejlepší!
Luigino Bruni
Nové město 5/2024