Foto: Vojtěch Ettler. Těžba mědi v severní Namibii.

Od 1. září do 4. října slaví křesťané Dobu stvoření (Season of Creation), ke slavení vyzývá od roku 2018 také papež František. Z archivu Nového města vybíráme článek geochemika Vojtěcha Ettlera, který se zamýšlí, jak hodnotu životního prostředí chránit.

Bůh jim požehnal a řekl jim: „Buďte plodní, rozmnožujte se, naplňte zemi a podrobte si ji…“ (Gen 1,28)

Ukázalo se, že člověk si planetu alespoň v určitém směru podrobil a od nepaměti využívá její přírodní bohatství. Již od pravěku těží řadu nerostných surovin a některé z nich potřebuje kvůli jejich vlastnostem dodnes. Příkladem je měď, vodivý kov s výbornými technologickými vlastnostmi. Měď dala jméno historickému období konce doby kamenné s názvem eneolit (aeneus je latinsky měděný) neboli chalkolit (z řeckého chalcos – měděný a lithos – kámen), které předznamenalo dobu bronzovou, kdy se měď spolu s cínem začala ve větší míře používat pro výrobu bronzu. Světová produkce mědi z přírodních ložisek roste rok od roku a v současnosti je větší než 20 miliónů tun za rok. Takové množství si lze jen těžko představit, ale pokud bychom ho porovnali se Škodou Fabií (vážící přibližně 1 tunu), odpovídalo by toto množství 20 miliónům těchto vozů. V letech 1999-2012, kdy byl o Fabie největší zájem, bylo těchto vozů vyrobeno „jen“ 3 milióny.

Kovy jako měď se však v přírodě většinou nevyskytují jako ryzí, ale v podobě různých sloučenin, zejména minerálů. Ty je potřeba po vytěžení a separaci přepracovat na samotný kov pomocí hutních procesů. Vzhledem k tomu, že například ložiska mědi mají kovnatost přibližně půl procenta kovu, při těžbě vzniká až dvousetnásobné množství těžebních odpadů, které je potřeba uložit na haldy nebo odkaliště. Odhaduje se, že takových odpadů jsou ve světě stovky miliard tun a asi 20 až 25 miliard tun jich přibývá každým rokem. Většina technologií souvisejících s těžbou a zpracováním rud není v separaci kovů stoprocentně účinná, a proto malá část těchto prvků končí právě v důlních a metalurgických odpadech. V současné době je jejich recyklace buď technologicky nemožná nebo ekonomicky neefektivní, a proto zůstává úkolem pro budoucnost. Tyto odpady také představují riziko pro životní prostředí, protože mohou obsahovat i potenciálně toxické prvky. V těžebních oblastech subsaharské Afriky i jinde na světě se prachové částice z odkališť důlních odpadů snadno přenáší větrem a mohou způsobovat zdravotní problémy u obyvatelstva nebo ulpívají na povrchu zemědělských plodin využívaných k výrobě potravin. O těchto environmentálních problémech často ani nevíme, protože kontinenty surovin (Afrika, Austrálie, Jižní Amerika) jsou od nás velmi vzdálené. Přesto je dnes těžba, zpracování a využití kovů globálním podnikáním (obrázek). Neuvědomujeme si třeba, že v každém mobilním telefonu máme 50 různých chemických prvků, bez kterých by takové zařízení nefungovalo. Některé z nich navíc patří mezi takzvané strategické (kritické) suroviny, které se těží jen na několika málo místech na světě a nelze se bez nich v moderní společnosti obejít. V podobě mobilu tak v přeneseném slova smyslu nosíme v kapse celý svět. Kobalt se používá na výrobu kontaktů v dobíjecích bateriích a většina ho pochází z centrální Afriky. Bez prvků vzácných zemin těžených zejména v Číně by nefungovaly barevné pixely na displejích. Vodiče jsou vyrobené hlavně z mědi, která se těží především v Jižní Americe. Bez niobu a tantalu by nefungovaly mikrokondenzátory s vysokou kapacitou, které najdeme v každém mobilu, tabletu nebo počítači. Ty jsou získávány výhradně domorodou těžbou v nepředstavitelných poměrech ekonomicky, vojensky a sociálně velmi nestabilních oblastí na pomezí východního Konga a Rwandy.

V environmentálně orientované encyklice Laudato si´ se papež František nezaměřuje jen na klimatickou změnu a otázku znečištěné vody a půdy, ale zmiňuje také odpady a spotřební kulturu našich společností typu „použij a vyhoď“. Suroviny člověk potřebuje, musíme je však začít těžit trvale udržitelným způsobem s minimalizací dopadů na životní prostředí a zdraví člověka i ekosystémů. Jedním ze směrů celosvětového výzkumu, který se čím dál více uplatňuje i v praxi, je minimalizace produkce odpadů a zároveň jejich zpětné využití. To představuje naši naději pro budoucnost z pohledu ochrany zdrojů naší planety. Vzpomeňme na tyto skutečnosti, až si budeme chtít pořídit nový mobilní telefon a budeme se potřebovat zbavit toho „starého“. Udělejme to správně a vhoďme jej do kontejneru pro elektroodpad, odkud poputuje na recyklaci. Ušetříme tak část surovin, které nám naše Země poskytuje. Papež František říká, že je potřeba ze strany člověka přijmout krásu i odpovědnost úkolu, kterým je „péče o náš společný domov“ – naši planetu.

Vojtěch Ettler, geochemik

Z encykliky papeže Františka Laudato si´

Znečištění, odpady a kultura typu „použij a vyhoď“

20. Existují formy znečištění, které se lidí dotýkají dennodenně. Znečištění ovzduší způsobuje řadu zdravotních obtíží, zejména u těch nejchudších lidí, a působí miliony předčasných úmrtí. Mnozí onemocní již v důsledku vdechování množství kouře z paliv, která používají na vaření či na topení. Úplně všech se dále týká znečištění z dopravních prostředků, průmyslových odpadních látek vypouštěných do ovzduší, úniků látek, které přispívají k okyselování půdy a vody, znečištění z hnojiv i přípravků proti škůdcům a plevelům (insekticidů, fungicidů, herbicidů a pesticidů), které jsou všechny jedovaté. Technologie, jež v sepětí s finanční mocí předstírá, že je jediným řešením problémů, však fakticky není schopna vnímat tajemství rozmanitých vztahů mezi vším, co existuje, a proto nezřídka tímto řešením problému vytváří problémy další.
21. Je třeba se též zamyslet nad znečištěním způsobeným odpady, které se vyskytují v různých prostředích a z nichž řada je nebezpečná. Ročně jsou vyprodukovány stovky milionů tun odpadů, z nichž mnohé nejsou biologicky rozložitelné: odpadky z domácností a obchodů, demoliční odpad, dále klinický, elektronický či průmyslový odpad nebo vysoce toxický a radioaktivní odpad. Zdá se, že Země, náš domov, se stále více mění na obrovskou skládku. Na mnoha místech planety staří lidé s nostalgií vzpomínají na dřívější krajinu, která je nyní zavalena odpadky. Jak průmyslový odpad, tak chemické produkty používané ve městech i na polích mohou vyvolat růst koncentrace chemických látek v organismech místních obyvatel, k čemuž dochází i tehdy, je-li hladina toxických látek v dané oblasti nízká. Častokrát jsou přijímána nějaká opatření teprve tehdy, když se již projevily nezvratné následky na lidském zdraví.

Nové město 3/2020