Foto: Pixabay

S pojmem a skutečností střídavé péče se setkáváme stále častěji. Obrátili jsme se tedy na dětskou psycholožku Ilonu Špaňhelovou, aby nám tento způsob výchovy, ke kterému se mohou rodiče po svém rozvodu rozhodnout, více přiblížila. 

Rodina. Rodina, ze které jsme vzešli, je vzácný dar. Rodiče nás naučili spoustu věcí – jak se spolu smát, jak sdílet radosti i starosti, jak řešit věci. Rodiče nás naučili, jak se někdy pohádat, jak se usmířit, jak vytvářet vztah s tím nejbližším.

Pak jsme se vdaly, oženili, stali se rodiči. Něco se nám podařilo z naší původní rodiny převzít, být v něčem podobní jako rodiče, mnoho věcí jsme museli nebo chtěli nastavit ve své rodině jinak než v rodině původní. A je to velmi přirozené a správné. Vytvořili jsme vztah s druhým, který měl jiné vzorce, jiný příklad ve své původní rodině. Také on si něco s sebou do manželství přinesl a něco chce udělat úplně jinak, než to bylo v jeho původní rodině. Tento pár začíná tvořit svoji rodinu, do které se narodí děti.

Může se stát, že se rodičům jejich manželství nepodaří, nerozumí si, stanou se z nich cizí lidé. Některý z nich si najde jiného partnera, není věrný ve vztahu, a již mu to nejde nebo se nechce vrátit zpět. Nechce na vztahu pracovat. Nebo se jeden z partnerů stane závislým, projeví se jako velký manipulátor, v manželství se objeví týrání, alkohol, jeden z manželů se dá k sektě… Prostě mohou se stát situace, kdy jeden z manželů hledá, co dál. A rozhodne se, jistě i po poradě se svým svědomím, s knězem, s terapeutem, s blízkými, že se rozejde.

Nastane otázka, co s dětmi? Kdo se o ně dobře postará, jak to udělat, aby dopad samotného rozchodu byl pro ně co nejmíň bolestivý? A bolestivý bude vždy. Bude to velká změna v jejich životě. Mohou být svěřeny do péče jednoho z rodičů, do společné péče nebo střídavé péče.

Dnes jsem si vzala za úkol podívat se spolu s vámi na střídavou péči o děti.

Střídavá péče je využívána již od poloviny 80. let v západoevropských zemích, zejména ve Skandinávii a také v Kanadě a USA. V Česku se umožňuje od roku 1998, kdy vešel v platnost nový Zákon o rodině, dále pak střídavou péči upravuje občanský zákoník, který vešel v platnost 1. ledna 2014 (viz Wikipedie).

Střídavá péče, nebo střídavá výchova znamená, že dítě stráví s každým rodičem po jejich rozchodu stejný čas.

Nejvhodnější pro dítě je, aby zůstalo na stejném místě, aby mělo stále stejný dům nebo byt ke svému životu a rodiče se u něj střídali. Z mé zkušenosti psychoterapeuta se jen málokdy rodiče dokáží domluvit na této variantě.

V České republice je to častěji tak, že rodiče si střídají dítě ve svém bydlišti. Nejrozšířenější bývá střídavá péče týden/týden, u menších dětí je to kratší doba, v některých případech může být střídání dětí dva týdny/dva týdny.

Podmínky

Aby střídavá péče dobře fungovala, má být splněn základní předpoklad, kterým je touha rodičů po vzájemné rodičovské péči, touha dítě dál vychovávat, mít na to čas, domlouvat se na výchovných postupech a sdílet radosti i obtíže dítěte spolu. I když se manželství rodičů nepodařilo a nejde ho již restartovat, rodiči zůstanou a zůstávají do své smrti.

Předpokladem tedy je, aby se rodiče chtěli oba a naplno zapojit do výchovy dítěte. Základem pro střídavou péči je to, aby se jeden i druhý rodič dítěti věnoval, staral se o něj v každodenním běhu. Aby si na to oba udělali čas.

Dalším důležitým předpokladem je schopnost a možnost rodičů spolu komunikovat a domlouvat se na věcech či událostech. Nejdůležitější v této komunikaci zůstávají rodiče. Nemají si nic vzkazovat po dítěti. Mají se napřed domlouvat spolu nebo slyšet názor dítěte, ale nedávat mu ještě konečné rozhodnutí, pokud se situace dotýká i druhého rodiče.  Dítě má tedy vnímat, že se rodiče spolu umí domluvit. Možná je to zpočátku komunikace citlivá, probíhá třeba písemnou formou, ale jde to.

Rodiče tedy mají být připraveni na další výchovu svého dítěte. Důležité je, aby ve svém rodičovském poslání dobře fungovali a uměli spolu komunikovat, aby dítě nebylo prostředníkem pro doručování a předávání vzkazů mezi nimi. Aby rodiče na dítě nenakládali ještě větší zátěž, než už z rozchodu má.

Pro to, aby střídavá péče fungovala, si mají rodiče mezi sebou předávat informace, jak se dítě chová, co dělá, jak se mu daří v životě, ve škole, o čem sní, co mu vrtá v hlavě, jaké jsou zvyklosti u jednoho a druhého rodiče.

Dalším velmi důležitým kritériem při rozhodování pro další péči o dítě je jeho osobnostní nastavení. Je vždy moudré se podívat na to, jaké dítě je. Jak bude zvládat onu změnu zřejmě prostředí i rodičů? Je to dítě spíše radostné, komunikativní, vnímá dobře, že oba rodiče ho mají velmi rádi a chtějí se mu dál věnovat, být s ním a radovat se z jeho růstu, pokroků, z jeho myšlenek? Nebo je dítě naopak osobnostně nastavené jako spíše citlivé, plačtivé, spíše smutné nebo úzkostlivější?

Dalším důležitým bodem pro dítě je podobný výchovný postup a přístup obou rodičů. Dítě nežije jeden život v jednom prostředí s mámou a druhý život v jiném prostředí s tátou. Dítě žije stále svůj jeden život. Ten se má prolínat mezi mámou a tátou. Dítě se nemá bát rodiči povídat, jak se mělo, co prožilo, když bylo u druhého rodiče. Žití dítěte má být jako jemný vánek, který vane mezi mámou a tátou a dítě se nemá bát kus tohoto vánku přinést k mámě a kus tohoto vánku přinést k tátovi. Nemá se bát, že rodiče zraní, že to nebudou chtít poslouchat.

Důležité je, aby dítě vidělo a vnímalo, že rodiče i po svém rozchodu mají vzájemný rodičovský respekt. Nepomlouvají se, neshazují jeden druhého. Dokážou se domluvit. Možná ne hned, ale pracují na tom.

Také je důležité, aby dítě mělo zachovánu jednu školu, jedny kroužky. Aby se rodiče dokázali domluvit, na jakou školu dítě půjde, na jaký kroužek a aby existovala možnost, že se rodiče spolu půjdou podívat například na školní besídku dítěte.

Důležitá je rozhodovací pravomoc rodičů a poradní hlas dítěte.

Pokud rodiče zvolí střídavou péči o dítě nebo děti, mají si udělat jednou za čas zastavení a okomentování, jak se má dítě, jak mu střídavá péče vyhovuje. Není velký výkyv v náladách dítěte bez toho, že by se stala jiná změna v životě dítěte (puberta, zamilovanost…)? Také je důležité vnímat situaci rodičů. Chtějí založit novou rodinu? Jak to působí na dítě?

Pokud mi přijdou do poradny rodiče, kdy jeden je zraněný, „na rozsypání“, druhého rodiče nesnáší, nemůže ho vidět, mají dvě malé holčičky a jeden z nich mluví o střídavé péči, byla bych velmi zdrženlivá svůj hlas dát pro střídavou péči. Je velmi důležité probrat všechny aspekty jejich vztahu a dopadu na rodičovství. Je důležité vidět děti, vnímat jejich povahy, jejich zátěž, která vyplývá z rozchodu. A je také důležité vnímat v oddělených konzultacích oba rodiče. Jaké je jejich prožívání? Pomohlo by jim využít čas, kdy by bylo dítě u druhého rodiče k zotavení duše i těla? Dokážou spolu mluvit o rodičovských kompetencích? Jaké je jejich osobnostní nastavení?

Na závěr chci říct, že střídavá péče pomáhá dítěti neztratit jednoho ani druhého rodiče. Neudělat tedy z jednoho rodiče toho, který dohlíží, učí se s ním, stará se… Z druhého rodiče, který má dítě na víkend, toho, který využije společný čas ke strávení volna, odpočinku, čili moc se neúčastní běžného a obyčejného života dítěte.

Chci také povzbudit manželství všech, kteří mají děti a vnímají, že nejsou v manželství úplně šťastní, aby otevřeli tuto realitu, tento stav. Mluvte o tom, pomáhejte si navzájem najít řešení. Udělejte všechno pro to, aby se vaše manželství dalo nějak dohromady. Rozvod je to nejzazší řešení. Udělejte maximum pro to, aby k němu nedošlo.

Ilona Špaňhelová

Nové město 2/2023