Foto: Pixabay

Nastává léto, čas odpočinku, a tak se nabízí otázka, na co se zaměřit, jak tuto dobu naplnit, využít. Odpovídá psycholožka PhDr. Ilona Špaňhelová.

Co byste nám s výhledem na dovolenou poradila?

Prázdniny a dovolená mohou být dobrou příležitostí k tomu, abychom si odpočinuli. Mnozí rodiče mohou být za uplynulé měsíce školního roku velmi unavení, vyčerpaní.

Jak si tedy odpočinout?

Každý má formu odpočinku jinou. Doporučila bych tady větu – mít rád toho druhého jako sám sebe. Čili na chvíli se zastavit a zeptat se: Co mi udělá dobře? Při čem si odpočinu? A upřímně si na tuto otázku odpovědět.

Co tím myslíte?

Teď mluvím spíše za ženy. Mnohdy se stává, že ženy po něčem touží. Něco si přejí. Často o tom však nemluví. Jako kdybychom měly v každé situaci vydržet. Dáváme jen nejasné signály pro druhé, že už opravdu nemůžeme. A tak chceme vydržet a pak se mnohdy stane, že vybuchneme – na děti, na manžela. Na toho nejbližšího, nejmilejšího.

Co s tím?

Především si uvědomit, že je to zřejmě důsledek toho, že jsme vyčerpané. Možná i důsledek naší povahy. Je dobré si uvědomit, co jsme udělaly špatně, upřímně se dotyčnému omluvit a začít znovu. Začít znovu i s touto zkušeností, že toho zřejmě na mě bylo už moc, mám si tedy na sebe dát pozor a mít se ráda.

Čili chránit sama sebe, svoji sílu k životu, učit se říkat těm nejbližším, co potřebuju a o co je chci poprosit.

Například – domluvit se s manželem, že jednou v týdnu odejdu sama na hodinu ven, na procházku, na kolo. Nebo že potřebuju jít sama nakupovat a užít si ticho od věčného dětského štěbetání. Nebo aspoň jednou za měsíc požádat babičku, aby přišla hlídat děti a jít spolu do kina…

Nebo potřebuji jít sama na mši, abych mohla být v tichu s Ježíšem a prožít vztah s Ním.

Nebo (pokud to věk dětí dovoluje) nechat je, aby šly samy ven, pohlídaly jeden druhého a vrátily se nejdřív za hodinu. A v tu chvíli, kdy jsou děti venku, udělat opravdu to, co mně vyhovuje. Sednout si, přečíst si něco, jít také ven, dát si kávu, zavřít oči, napsat si v klidu, co je třeba koupit, jít si zdřímnout…

A velmi důležité je, aby to nebylo jednorázové a poté dlouho nic. Důležitá je pravidelnost.

Lepší je každý týden mít pro sebe alespoň hodinu než mít jednou půl dne a poté dlouho nic.

Můžeme si pomoct tedy i v rodině?

Určitě. Řekla bych, že je to velmi důležité. Pomáhat si  v rodině by mělo být velmi přirozené. Máme již zkušenosti, že mnohé děti od dvou – tří let rády doma pomáhají. Mohou tedy utírat nádobí z umělé hmoty, zalévat květiny… Dítě může počkat, až si maminka vypije čaj a teprve potom mu splní jeho přání… Pokud jsou v rodině starší sourozenci, mohou se s nimi rodiče domluvit, že určitou dobu budou děti spolu a  rodiče si odpočinou. Je to velmi samozřejmá nesobecká pomoc, které máme děti učit. Čili říct si, co potřebuju a hledat příležitosti, jak to uskutečnit. Důležité je spolu v klidu a upřímně mluvit.

Jak to vysvětlit dětem?

A to je velmi, velmi důležité. Otevřít komunikaci na toto téma. Na téma únavy, odpočinku, co rodičům pomáhá, u čeho si nejvíc odpočinou. Mluvit o tom, co člověka dobíjí, aby mu bylo dobře, co ho naopak vyčerpává. Také mluvit o tom, že žijeme pospolu jako rodina, je to obrovský dar. Proto je potřeba tento dar i chránit. Třeba i tak, že si budeme pomáhat, abychom nebyli unavení a vyčerpaní a pomůžeme si, abychom měli větší sílu. Pak budeme na sebe i milejší. Budeme si lépe rozumět a někdy již dopředu můžeme předejít konfliktu,  protože odhadneme, co druhému pomůže.

Za rozhovor děkuje E. Š.

Nové město 5/2020