Foto: Adam Rábara

Zamyšlení nad novou knihou Jesúse Morána

Jesús Morán, spoluprezident Hnutí fokoláre, ve své v pořadí druhé knize zabývající se otázkami aktualizace a věrnosti charismatu jednoty[1] říká, že „nestačí čerpat ze spisů Chiary Lubichové, stejně jako jiných zakladatelů, a opakovat je. Trvalou a nikdy úplně završenou výzvou je dělat vše pro to, aby nás tyto texty vedly v dnešní době k prožívání téže zkušenosti, jež je v nich obsažena.“

I když autor nezapře své vzdělání filosofa a teologa, nepřistupuje k nastolené problematice ryze akademicky, ale především jako člověk, který spolu s prezidentkou Hnutí Margaret Karramovou cítí osobní zodpovědnost za životaschopnost charismatu ve světě úplně jiném, než byl před osmi desítkami let, kdy se zrodilo. V tom plně souzní s výrokem papeže Františka k zástupcům Schönstattského hnutí; řekl jim, že charisma nesmí být „muzeálním exponátem“ vystaveným ve vitríně a určeným k pouhé kontemplaci. Aktualizace během dějin je součástí každého charismatu.

Jejím nosným pilířem je otevřenost ve dvou směrech: pozorné naslouchání Duchu Svatému (aspekt věrnosti) a inteligentní sledování pulsu doby (aspekt kreativity). Tvořivé napětí mezi věrností a kreativitou bude součástí života každého charismatu v každé generaci následující po zakladateli.

„Mottem“ hájícím věrnost může být často citovaný Chiařin výrok „Nedotýkejte se dítěte“. Je myšlený tak, že charisma je kompletním plodem Boží inspirace, jíž se zakladatelce dostalo, a není možné k němu nic přidávat, tak jako narozené dítě je úplným člověkem. Aktualizace neznamená měnit podstatu charismatu („dítěte“), ale je trvalou snahou vytvářet takové podmínky, aby ten, kdo se s charismatem setkává dnes, zakusil „Chiařinu duši“, aby i dnešek byl „prvními dobami“, tedy časem prožívaným v okouzlení krásou a novostí, jak to čteme v historii Chiary a prvních fokolarínek a fokolarínů.

Řečeno jinými slovy, jedná se o naplňování dvou dimenzí: na jedné straně usilovat o lepší pochopení samotného charismatu (stále znovu sahat do knihovny po spisech ze zakladatelské doby) a na straně druhé se snažit o to, aby v přítomné době bylo vysloveno to, co je v charismatu skryto, ale dosud nebylo vyjádřeno (stále znovu hledat „oděv na míru dorůstajícího dítěte“).

Takový proces podle Morána začal hned po odchodu Chiary, v první řadě úsilím o změnu mentality u jejích následovníků, počínaje zodpovědnými. Toho jsme byli svědky hned na prvním generálním shromáždění v roce 2008 a ještě intenzivněji na tom následujícím, v roce 2014. Dalším krokem aktualizace pak byla formulace třech „výkřiků“ (výkřik bolesti lidstva, planety a nových generací) obsažená v závěrech generálního shromáždění z roku 2021 jako program a konkretizace cesty Díla při následování Ježíše opuštěného.

Dalším klíčovým pojmem úzce souvisejícím s aktualizací je identita. Oprávněně se ptáme, jaká je dnešní identita pokračovatele charismatu jednoty, a také cítíme obavu, abychom kvůli „přehnané“ aktualizaci neupadli do „charismatického relativismu“, tedy svou identitu nepokřivili nebo úplně neztratili.

Při ověřování identity je třeba mít neustále na paměti základní jádro charismatu neboli jeho „depozitum“, které tvoří jeho nejvlastnější specifikum, a stále se k němu vracet a konfrontovat se s ním. Z „klasických“ dvanácti bodů spirituality považuje Jesús Morán za ono základní jádro těchto pět:

• První klíčová událost, a sice to, že se Bůh projevil Chiaře jako Láska.
• Ježíš uprostřed nás jako dějinné a vitální zpřítomnění Boha v jednotě.
• Ježíš opuštěný jako klíč k uskutečňování jednoty.
• Maria a její cesta jako způsob žití jednoty.
• Ut omnes jako konečný horizont jednoty v církvi a ve společnosti, který nesmíme ztrácet ze zřetele.

Zachování identity vyžaduje její trvalou a konkrétní aktualizaci. Identita je tím silnější, čím lépe se dokáže aktualizovat. Fixní identita je paradoxně slabou identitou, a dokonce může ohrozit samotné charisma; schopnost aktualizovat je naopak jednou z charakteristik silné dynamické identity.

Zárukou „kreativní věrnosti“ neboli „dynamické identity“ je přítomnost Ježíše mezi námi, tedy ten úplně nejhlubší základ onoho charismatického depozita. Tato přítomnost je veskrze mystická a nedá se nijak kvantifikovat; lze ji však zachytit „smysly duše“, jak o tom svědčí osobní zkušenost všech, kdo se cítili být povoláni následovat charisma jednoty a posláni zvěstovat a přinášet ho dalším lidem. Ježíš mezi námi, vytvářený vzájemnou láskou, zůstává pro všechna povolání „normou všech norem a předpokladem každého dalšího pravidla“, jak to vyžaduje premisa Stanov Díla Mariina.

Nezbytnou podmínkou pro vytváření přítomnosti Ježíše mezi námi je to, čemu se říká sensus fidei, tedy specifický „instinkt víry“ s ním spojený. K tomuto instinktu patří: 1. mít touhu po přítomnosti Ježíše mezi námi; 2. rozlišovat to, co ho dává zakusit, od toho, co mu brání; 3. vyslovovat jen to, co buduje společenství a vede k přítomnosti Ježíše mezi námi.

Charisma jednoty se svými plody a dary se projevuje v historii, ale zároveň ji překračuje. To ostatně platí i pro samotné Boží zjevení, které skončilo smrtí apoštolů, ale Duch Svatý nás i nadále postupně uvádí do celé pravdy. Když Chiara hovořila o životě Díla po jejím odchodu, užívala tři termíny: „udržovat, rozvíjet, prohlubovat“, čímž měla na mysli, že její charisma se za jejího života ještě plně neprojevilo. Charisma se zrodilo v určité historické době a jeho nositeli („apoštoly“) byli spolu s Chiarou ti, kdo v této době žili. Obvykle se říká, že to byla doba charismatická nebo doba zakladatelská a že teď žijeme v době post-zakladatelské.

Avšak tento pohled můžeme modifikovat: i současnou dobu lze chápat jako charismatickou, i když přicházející milosti jsou jiného druhu. Nyní prožíváme období historického zakládání Díla, které následuje po období charismatického založení. „Charismatičnost“ dnešní doby spočívá v komunitární aktualizaci slov „Kde jsou dva nebo tři …“ (Mt 18,20), jež Chiara určitým způsobem ztělesňovala sama již jen svou přítomností.

V závěru své knihy se Morán zamýšlí nad perspektivami dalšího rozvoje. Vrací se k pojmům aktualizace, identity a historičnosti a říká, že trvalou výzvou je, abychom „za pomoci Ducha Svatého vytvářeli historii tím, že budeme stále aktualizovat naši identitu“. V období „historického zakládání“ je třeba co nejlépe definovat strukturu „nosného jádra“ (viz oněch pět výše uvedených bodů) charismatu, které nám bylo dáno v době „charismatického založení“, a vykreslit jeho dnešní identitu. Tyto pilíře duchovního života se nesmějí stát bezobsažnými zbožnými formulkami, ale musí být skutečnostmi vtělovanými do života vždy novým způsobem.

Podstatnou podmínkou pro životaschopnost charismatického společenství, aby se mohlo rozvíjet i v dalších generacích a být ku prospěchu církve, je „vstup do domu sebepoznání“, což se může projevovat různými otřesy. Snahou směřující k sebepoznání Díla Mariina v „osvobozující pravdě“ (srov. Jan 8, 32) se zabývá celý jeden oddíl Moránovy knihy, k němuž se vrátíme v příštím pokračování.

Jiří Kratochvíl

[1] Jesús Morán, Fedeltà dinamica. La crisi come opportunità (Dynamická věrnost. Krize jako příležitost), Città Nuova, 2023. Jeho první svazek nese titul Fedeltà creativa. La sfida dell’attualizzazione di un carisma (Tvořivá věrnost. Výzva k aktualizaci charismatu), Città Nuova, 2016.

Nové město 1/2024