Vojtěch Ettler. Foto: Petr Jan Juračka

V období, kdy si připomínáme Dobu stvoření, přinášíme rozhovor týkající se ekologických témat z aktuálního čísla Nového města.

„Myslím, že řada lidí vnímá, že četnost a intenzita některých negativních přírodních procesů se zvyšují. Každou chvíli slyšíme o nějakých přírodních katastrofách, které se často dějí nejen ve vzdálených koutech zeměkoule, ale i za našimi humny[1],“ popisuje situaci současných georizik profesor z Ústavu geochemie, mineralogie a nerostných zdrojů PřF UK Vojtěch Ettler. Pod jeho vedením se na přírodní a antropogenní georizika zaměří nový projekt podpořený operačním programem Jana Amose Komenského.

Za posledních sto let vzrostla průměrná teplota na Zemi o více než jeden stupeň. Pocítí vůbec člověk tento rozdíl?

Klima je řízeno zejména slunečními cykly a koloběhem uhlíku a funguje v cyklech o různé délce (2-3 roky, 5-6 let, 11, 40, 90 až 400 000 let). Ukazuje se, že vliv činnosti člověka se začíná v klimatu na Zemi více projevovat od 70. let 20. století. Klimatický systém Země má velkou setrvačnost a velkou roli v něm hraje teplota oceánu. V různých částech světa se projevuje různě. Já ale myslím, že každý z nás už dnes klimatickou změnu trochu cítí na vlastní kůži. Projevuje se třeba extrémy v počasí: sucho střídají přívalové deště a povodně, změny přichází rychle po sobě a už si vlastně nedovedeme představit, že by nám dvoutýdenní dovolená úplně propršela, jako si to pamatuji z dětství.

Modely pro střední Evropu skutečně předpovídají, že zima bude kratší, chladné jaro možná zmizí, sněhové a dešťové srážky nebudou tak pravidelné, jak jsme byli dříve zvyklí, v počasí bude více extrémů.

Během miliard let se na Zemi střídala teplá a studená období. Je to tak, že se nyní nacházíme v teplém období? Jak může vypadat náš život například za 50 let?

V geologické historii existovala mnohá období, kdy bylo výrazně tepleji než dnes, ale také v té době nežily stovky miliónů lidí v blízkosti pobřeží a nárůst mořské hladiny po tání ledovcového příkrovu vlastně „nikomu nevadil“. Že se nacházíme v teplém období asi nelze úplně přesně říct, i když se teplota zemského povrchu v průměru zvyšuje. Klíčové jsou zejména mořské proudy, které ovlivňují, jak bude vypadat počasí v různých částech světa. Modely pro střední Evropu skutečně předpovídají, že zima bude kratší, chladné jaro možná zmizí, sněhové a dešťové srážky nebudou tak pravidelné, jak jsme byli dříve zvyklí, v počasí bude více extrémů. Uvidíme, jestli se do Čech „přestěhuje“ jižní Itálie. Klíčové je umět se na očekávané změny připravit: dobře hospodařit s vodou, půdou a přizpůsobovat zemědělství i naše lesy těmto změnám. Velmi doporučuji k tomuto tématu právě vyšlou knihu Zdeňka Vašků, Jiřího Svobody a Václava Cílka s názvem Kniha o klimatu zemí Koruny české.

Jak to, že ale s problémy kolem sucha řešíme také povodně?

Jsou to právě ty extrémy, které nás asi čekají a které s klimatickou změnou přicházejí. Je pravděpodobné, že se u nás objeví další velké požáry, zejména tam, kde jsou proschlé smrčiny napadené kůrovcem. Velkým problémem je zejména šíření požárů do hustě obydlených oblastí a nebezpečí škod na majetku. Je ale třeba si uvědomit, že požáry a kontrolované vypalování se řízeně zakládají na mnoha místech ve světě (Středomoří, subsaharská Afrika, Austrálie) právě proto, aby se ekosystém zbavil přebytečné biomasy (trávy, opadu) a zamezilo se tak vzniku požáru, který by nás překvapil. Popel je vlastně hnojivo plné draslíku a fosforu. Viděli jsme to již pár týdnů po vzorkování v Českém Švýcarsku, jak se ekosystém sám a rychle obnovuje.

Fotografie z října 2022, několik týdnů po rozsáhlém lesním požáru v Českém Švýcarsku.

Foto: Vojtěch Ettler

Další oblastí je znečišťování životního prostředí člověkem. Co má na tom největší podíl?

Stále se v médiích hodně mluví o skleníkových plynech, které vznikají spalováním fosilních paliv. Ano, to je jistě klíčová věc, která má vliv na klimatický systém Země. Ale často zapomínáme na skryté nebezpečí látek, které mohou mít přímý vliv na zdraví člověka. Zatímco v rozvinutých částech světa už existuje legislativa týkající se známých toxických látek (například kovů nebo arzenu), nebezpečnost některých nových organických toxinů se teprve zkoumá. Jednou z těchto skupin látek jsou perfluorované uhlovodíky, které známe jako teflon a jemu podobné sloučeniny. Mají skvělé vlastnosti, ale biochemické výzkumy ukazují, že narušují metabolické dráhy v lidském organismu a fungování žláz s vnitřní sekrecí. Legislativa v zákazu těchto typů látek je bohužel vždy krok pozadu za výrobci, kteří snadno vymyslí jejich nové funkční modifikace, ale dlouho trvá, než se ověří a prokáže jejich nebezpečnost. V našem projektu máme celý tým, který se zabývá riziky souvisejícími s cyklem těchto látek v životním prostředí.

Klíčové je umět se na očekávané změny připravit: dobře hospodařit s vodou, půdou a přizpůsobovat zemědělství i naše lesy těmto změnám.

Je svět připraven opustit uhlí, plyn a ropu?

Zdá se, že v Evropě a USA bychom to chtěli. Ale tak snadno to nepůjde, moderní společnost je na fosilních palivech velmi závislá. Moc se mi líbí knihy kanadského badatele českého původu Václava Smila, který pracuje se skutečnými daty a ukazuje, že řada politiků či environmentálních aktivistů by si měla zopakovat základy fyziky, chemie a biologie (například kniha Čísla nelžou). V jedné kapitole říká, že stavět větrné elektrárny je pěkné, ale jakpak nás asi zbaví fosilních paliv? Na stavbu větrné elektrárny potřebujeme beton, ocel, kompozitní materiály, kovy běžné i speciální. Pro výrobu cementu i oceli využíváme fosilní paliva (třeba koks vyrobený z uhlí), lopatky větrné turbíny vyrábíme nejčastěji z kompozitů pryskyřice vyztužené skleněnými vlákny, a k tomu potřebujeme ropu nebo zemní plyn. Jaká je uhlíková stopa za transportem všech materiálů lodní a automobilovou dopravou a co vše je za výrobou mědi a dalších kovů na přenos proudu ani nemluvím. Je také třeba si uvědomit, že Čína ani Indie se uhlí a dalších fosilních paliv jen tak nevzdá.

Možná bych přidal ještě jednu svou čerstvou zkušenost ze Zambie. Letos málo pršelo a v přehradě Kariba, která zajišťuje většinu elektrické energie pro Zambii i okolní země, je málo vody. Elektřina je potřeba zejména pro průmysl, a proto se jí nedostává pro běžné obyvatele. Proud se vypíná na 6 až 8 hodin denně a počítá se s tím, že se to vyšplhá až na 13 hodin denně. Zambijská vláda nedávno rozhodla, že je třeba v některých částech s rozsáhlými lesními porosty zamezit výrobě dřevěného uhlí, protože jeho výroba a používání způsobuje významné emise skleníkových plynů. Dalším důvodem je také zachování lesů, které lépe zadržují dešťové srážky a potažmo tak odteče více vody do řek a do přehrad. Jenže když nejde proud, na čem si uvaří i lidé ve městech, když nebudou mít k dispozici ani dřevěné uhlí? Na vsi nic jiného než jednoduché topeniště na dřevěné uhlí stejně nemají. Ti, kteří si to mohou dovolit, instalují dieselové agregáty, aby mohli využívat elektrické spotřebiče a při blackoutu svítit. Ale pak velmi významně rostou emise ze spalování nafty, takže je to celé začarovaný kruh.

Váš projekt má mimo jiné za cíl navrhnout zmírnění dopadu georizik. Jak by se získaných poznatků mohlo využít?

Georizika jsou vlastně všechny přírodní i člověkem způsobené události nebo procesy na povrchu Země, které mohou být rizikové pro ekosystémy, člověka, společnost nebo infrastrukturu. Může sem patřit i sopečná činnost nebo zemětřesení, které v našich oblastech nejsou příliš aktuální (třeba v Itálii nebo Řecku už ano), ale i celá řada procesů ovlivněných právě změnou klimatu, za kterou je člověk také částečně zodpovědný: zvýšená eroze a rizika sesuvů, extrémní srážkové události a bouřky, povodně, sucha, lesní požáry, změny ve skladbě lesních ekosystémů související s nárůstem teploty. A to nemluvím o rizicích, která člověk způsobuje přímo, třeba znečištění zejména v oblastech světa, kde neexistuje environmentální regulace. My se pokoušíme těmto procesům porozumět, i když víme, že jsou ze své podstaty velmi složité. A právě proto potřebujeme dát dohromady odborníky z různých specializací, abychom to vše byli schopni rozklíčovat. Výsledkem by měly také být nástroje (například modely) pro lepší předpověď rizikových událostí, které by mohla využít státní správa, například Český hydrometeorologický ústav – ten je naším důležitým partnerem. Také se pokusíme vyvinout technologie pro recyklaci odpadů za účelem znovuzískávání surovin, které jsou v odpadech obsaženy, nebo inovativní postupy, které pomohou v likvidaci znečištění způsobeného člověkem.

Za rozhovor děkuje Magdalena Broschová

Nové město 5/2024

[1] Přírodovědci.cz – Magazín Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy 04/2023, str. 7.