Pobíhá mariánský měsíc a stále máme před očima vzorce chování Panny Marie. Evangelium nás tak trvale učí pokoře, nezištné lásce a prostotě: „Jak se to stane?“ /Lk 1,34/.  „Už nemají víno.“ /Jan 2,3/ „Udělejte všechno, co vám řekne.“ /Jan 2,5/.

Omámeni hlukem a pozlátky světa kolem jsme si ani v tom chvatu nevšimli, o co vše přicházíme. Po našem setkání seniorů nás zaskočila jedna z přítomných – již 94letá farnice – svým poděkováním, jak ji oslovilo naše vyprávění o milosrdenství, že o tom slově vůbec neslýchala…

Milosrdenství přece tolik leží na srdci papeži Františkovi!

Když se zamýšlím nad tím, která vlastnost mě v dnešní době nejvíce chybí, řekl bych právě niternost a milosrdný postoj. Vítězí ten, kdo více a hlasitěji křičí, prosazuje sám sebe, vlastní názor. Skupiny tíží polarizace a nemožnost nalézt společnou řeč. Vytrácí se soudržnost a schopnost naslouchat druhému.

Velký středověký ctitel Panny Marie, sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu, definuje pravou mariánskou úctu, spočívající v niternosti jako něžnou, svatou, stálou a nezištnou. Maria uchovávala všechna ta slova ve svém srdci. Mluví a myslí na základě Božího slova. Ale nejen Maria, ale i sv. Josef je pro nás garantem všeho, o čem se nemluví, co není prvosledově vidět, ale zůstává impulzem pro konání, akci. V každém jeho činu pokračuje plán spásy. To vše v ústraní, na periferii společnosti počínaje v zapomenutém Betlémě…

Niternost vede své stoupence k dialogu, smíření a pokoji. Opakem je „kultura vlastnění“, jak jí nazývá papež, která koroduje naše vztahy.

Dovolme Marii, aby nás doprovázela. Nejen v květnu. Ona má raději napodobování než obdiv. Dívejme se do koutů a do stínů. Tam zjistíme, co je cenné.

Petr Ettler