Zkušenosti
Nápad
Byla jsem doma na nemocenské. Večer už se mi zdál den o samotě dlouhý a přála jsem si, aby manžel přišel brzy z práce. Zrovna se ale zdržel a já jsem se z toho cítila hodně nespokojená a naštvaná. Když přišel, neměla jsem chuť si s ním povídat a nejraději bych se zavřela do pokoje a analyzovala své smutky. Uvědomila jsem si, jak hrozná/velká škoda je nevyužít přítomnost. Přemohla jsem se a šla za manželem. Po nějaké době povídání jsme přešli k plánování kuchyně. To byla záležitost, ke které jsme se vícekrát vraceli, ale nedokázali jsme najít řešení. Prostor nás hodně omezoval a nevěděli jsme, kam umístit základní prvky jako třeba ledničku. Ten večer jsem viděla, že se oba snažíme hledat možnosti i naslouchat druhému. Postupně jsme přišli na jeden dobrý nápad řešící mnoho problémů, se kterými jsme si tak dlouho nevěděli rady. Věřím, že toto řešení bylo plodem Ježíše mezi námi i mého vyjití ze sebe.
Cvičení
Chodím občas s tříletým synem ve čtvrtek na cvičení do Sokola. Vede ho jedna známá. Stěžovala si mně, že jak se oteplí, maminky přestávají chodit a ona je tam zbytečně. Jeden čtvrtek bylo moc hezky a já začala přemýšlet, co je správné. Jít ven a užívat tepla, nebo jít do sokolovny? Řekla jsem si, že ven chci jít hlavně kvůli sobě. Syn by byl spokojený i v tělocvičně a navíc by to byl skutek lásky vůči paní cvičitelce. Nakonec jsme tam tedy vyrazili. Dopadlo to tak, že jsme byli jediní, takže hodina se nekonala a dopoledne jsme strávili venku, ale přesto jsme naším příchodem paní cvičitelku potěšili.
Počítačová hra
S bráchou hrajeme jednu počítačovou hru. On v ní přišel o život a brečel. Tak jsem se taky nechal zabít. Tím vyhrál někdo jiný a brácha přestal plakat.
S.
Zapomenuté pití
Celé odpoledne jsme si hráli na hřišti. Když jsme se pak večer vraceli domů, zjistili jsme, že jsme tam zapomněli láhev s pitím. Nikomu se už nechtělo vracet. Ale já jsem si řekl, že bych to mohl pro Ježíše udělat, a tak jsem tam doběhl.
K.
Cesta ke štěstí
Hrál jsem na ulici na housle. Ne proto, abych vydělal peníze, ale protože jsem si uvědomoval, že když hrávám o prázdninách, můžu tak dělat lidem radost. Proč tedy okruh posluchačů nerozšířit? Jednou moje hraní poslouchala nějaká paní. Chovala se velmi slušně, ale podle jejího oblečení bylo jasné, že je dost chudá. Dlouho mě poslouchala a pak se přišla omluvit, že mi nemůže hodit ani minci. Byla na rozpacích, když jsem jí navrhl, aby si z pouzdra od houslí vzala, kolik potřebuje. Nakonec nějaké mince přijala: „Koupím si chleba,“ řekla a v slzách odešla. Další den jsem hrál na stejné ulici, ale na pouzdro jsem vyvěsil nápis: „Pro potřebné“. Někteří hodili pár mincí, ale hodně lidí i bankovky. Když jsem se už chystal odejít, objevila se paní, díky které jsem dostal tento nápad. Řekl jsem jí, co se stalo, a že pokud by to přijala, vybraná částka je pro ni. Vyprávěla mi o finančních potížích, které přivedly její rodinu do chudoby. Později jsem potkal také jejího nemocného manžela a nezaměstnanou dceru, která je teď mou manželkou. Udělat radost druhým je cesta ke štěstí. (Francie)
Nové město 8/2022