Foto: Život v komunitě Benediktus, archiv manželů Jindrových.

Radka a Martin Jindrovi jsou součástí komunity Benediktus v Modletíně na Vysočině. Říkají, že v této komunitě, kde jsou lidé s mentálním postižením a bez něj, není zásadní, že se někdo o někoho stará, ale prostě zde každý žije jako rovný s rovným.

Radko, Martine, můžete se nám představit?

Radka: Jsme manželé, bydlíme na Vysočině v slaměném domku, máme jednoho syna, dva psy a kočku. Toužíme denně chválit Boha a chceme, aby On byl naším středem, středem naší rodiny a všeho, co děláme.

Jak jste se dostali ke komunitě Benediktus?

Radka: Já jsem vystudovala sociální práci a hledala jsem zaměstnání ve svém oboru. Do komunity Benediktus jsem se dostala přes svoji kamarádku, která tam dělala dobrovolnici.

Martin: Já jsem přišel z jiného oboru přes Radku rok po ní. Začal jsem pracovat jako projektový a finanční manažer a také jako osobní asistent.

Co v Benediktu děláte, jaký je denní program, jak trávíte čas s lidmi s mentálním postižením?

Radka: Každé ráno začínáme společným úvodem do dne. Sejdeme se všichni, kdo jsme ten den v práci, spolu s klienty, máme nějaké zamyšlení, společnou modlitbu a pak si řekneme, co nás ten den, případně tento týden čeká, co je nového, co je potřeba si sdělit. Pak se asistenti s klienty rozejdou do dílen. Pracují v dílně dřevařské, kde vyrábí dřevěná autíčka, v dílně na sušení ovoce, kde v roubené sušírně zpracováváme a sušíme hlavně jablka, v dílně zahradní, kde pracujeme v sezoně na zahradě, v dílně keramické, výtvarné a hudební. Máme v komunitě vlastní kapelu BeneBend, která každý týden zkouší a několikrát za rok koncertuje na různých akcích. Pořádáme i akce pro veřejnost, největší z nich je Modletínská pouť ke svaté Anně, která se koná v našem areálu. Začíná mší svatou, hraje tady naše kapela, prodáváme své výrobky, ale zveme i jiné prodejce, zveme divadlo, máme připraveny hry pro děti a bohaté občerstvení. Vším, co děláme, ať už v dílnách nebo na těchto akcích či na přednáškách ve školách, chceme ukazovat dary lidí s mentálním postižením, vyvracet mýty o nich a snažíme se, aby je lidé viděli v jiném světle. Aby dokázali ocenit jejich dary, jedinečnost a přínos pro společnost, což je možné skrze navázání vztahu s nimi.

Jinak čas v komunitě trávíme normálním životem. Když přijdeme z dílen, děláme věci, které dělají i lidé mimo komunitu – vaříme, rádi dobře jíme, staráme se o zahradu, slepice, uklízíme si pokoj, chodíme na procházky, jezdíme do kaváren, restaurací, na bowling, do kina, do bazénu. Rádi se spolu smějeme, vymýšlíme různé zábavné věci, jako například vodní válku, společný fotbal, jezdíme spolu na dovolenou nebo i do zahraničí na návštěvu jiných komunit.

Já mám v Benediktu na starost personalistiku, akce s dobrovolníky a pro veřejnost a také řízení sociálních služeb.

Martin: Už přes deset let jsem vedoucím komunity, věnuji se taky finančnímu řízení a stavebním akcím v našem areálu. Taky mě moc baví být součástí naší kapely.

Oba patříme do vedoucího týmu, který pracuje na vizích a plánování do budoucna.

Co pro Benediktus znamená být součástí mezinárodního společenství Archa?

Radka: Znamená to patřit do velké rodiny, která žije a smýšlí podobně, přestože je roztroušena po celém světě. Baví nás ten přesah, to, že nežijeme jen v malé vesničce na Vysočině, ale jsme součástí něčeho velkého. Vzájemně se můžeme podporovat, navštěvovat, předávat si zkušenosti. Pravidelně nás doprovází velvyslanec Mezinárodní Archy, který k nám jezdí a setkává se s námi, pracuje s námi na rozvoji, dělá nám supervizi. Účastníme se také formací, které Archa pořádá, jsou to formace pro vedoucí – Martin byl například letos v Litvě, dále formace pro asistenty, vedoucí domů, dílen atd. Jezdíme také na stáže, vyměňujeme si zkušenosti. Hodně věcí se děje on-line, například duchovní obnovy, ale i setkání, dokonce letošní oslava 60. výročí založení Archy byla částečně on-line.

Být Archou také znamená nést určitou značku, asi jako když přijdete do McDonald’s, víte, co můžete čekat. Když jde dobrovolník do nějaké komunity Archa někde ve světě, ví, co může očekávat, pokud Archu zná. Archa nabízí určitou vysokou laťku soužití lidí s mentálním postižením s lidmi bez postižení. Soužití, společná práce a společný život jsou založeny na vzájemných rovnocenných vztazích. Není zásadní, že někdo se o někoho stará nebo někdo někomu říká, co by měl dělat, ale prostě zde každý žije jako rovný s rovným. Archa má v této oblasti desítky let zkušeností a dobré praxe.

Martin: Pro nás je také velmi důležitý duchovní rozměr, který Archa má. Spiritualita je jedním z pilířů komunity. Každý má v sobě touhu vztahovat se k Bohu a ten má pro nás otevřenou náruč. A každý den je výzva, jak takto žít v každodennosti. Komunity Archa ve světě jsou v různých kulturách, a tedy i v různých náboženstvích. My vycházíme z křesťanství a vidíme, že je to zdrojem bohatství nejen pro nás, ale i pro široké okolí. Dalším z pilířů Archy je smysluplná činnost a přesah ven. Lidé s postižením vyrábí věci, které mají hodnotu, které jsou krásné nebo užitečné a které si lidé rádi koupí. Někteří naši klienti například u nás pracují v údržbové partě a pečují o zeleň pro veřejnost. Přesah ven znamená, že ostatní lidé vidí jejich přínos, vidí, co umí udělat, vyrobit, namalovat, zazpívat, zatančit.

Benediktus znamená Požehnaný. Jaké největší požehnání jste v komunitě za poslední období prožili?

Radka: Vidíme, že jsou to vztahy v komunitě, to, že se máme rádi, je nám spolu dobře. Přes všechnu odlišnost a různé zádrhely zůstáváme v jednotě, pokoji a radosti. Těšíme se na sebe. Hodně slavíme, oslavujeme narozeniny každého v komunitě, rádi zveme ostatní k nám a rádi je hostíme. Takové viditelné požehnání zažíváme na našich poutích, kdy navzdory předpovědi vždy máme pěkné počasí a vše se vydaří, jak má. A nejaktuálnějším požehnáním je nově postavený dům chráněného bydlení Pekárna, který jsme otevřeli teď v říjnu.

Jaké nápady byste rádi do budoucna v komunitě realizovali?

Radka: V blízké budoucnosti chceme opravit sousední chatičku, kterou jsme odkoupili jako domek pro asistenty, a chceme do komunity zvát ještě více lidí na různé akce, i na ty duchovní. Také bychom rádi v komunitě měli více dlouhodobých dobrovolníků nejen ze zahraničí, aby život domu nebyl tolik závislý na střídajících se zaměstnaných asistentech.

Martin: Vnímáme také povolání být dál nějakým obohacením pro církev. V našem krásném místě například nabízíme prostor pro odpočinek duchovně sloužícím lidem. Podle zájmu se můžou přidat k životu komunity a nabrat tím třeba nějaké občerstvení nebo nadhled pro svoji službu a život.

Zvete mladé lidi, aby strávili v Benediktu nějaký delší čas jako dobrovolníci. Čím je lidé s mentálním postižením mohou obohatit do dalšího života?

Martin: Komunita je s dobrovolnickou činností spjata od samého počátku. Krátkodobí dobrovolníci nám po celou dobu pomáhali a pomáhají s jejím budováním a jsou i přáteli našim klientům. Chodí k nám také praktikanti. Děláme firemní dobrovolnictví i workcampy, české i zahraniční. Teď máme touhu, aby u nás žil dobrovolník nejméně rok i více. A vypadá to, že na konci října přijede jedna slečna z Francie a stráví s námi celý rok. Dobrovolníci jsou pro nás vždy obohacením, přinášejí živost, nespoutanost, vymýšlejí s klienty věci, na které zaměstnanci nemají čas. A vidíme, že komunita je obohacením zase pro ně. Poznají jinakost, otevřenost, jsou přijímáni, mohou vstupovat do nových křehkých vztahů s lidmi s postižením, mohou si vyzkoušet svoje dovednosti, vidět svoje obdarování i limity.

Za rozhovor děkuje Marta Hanušovská

L´Arche Benediktus

Modletín

www.benediktus.org