Foto: Pixabay

Vracel jsem se z Genfestu v maďarské Ostřihomi.

Asi dva dni před návratem jsem si přes internet kupoval lístek s místenkou. Chtěl jsem si koupit místo ve vagóně „open space“, ale nedařilo se mi to, a tak jsem musel přijmout místo, které mi vygeneroval systém (samozřejmě, že ne ve vagóně v otevřeném prostoru, ale v jednom kupé). Uvažoval jsem, že si k tomu dokoupím ještě jednu místenku v otevřeném vagónu, ale jen pro území České republiky. Ale nakonec jsem si řekl, že nebudu zbytečně utrácet peníze a využiji místo, které mi přidělil systém.

Když jsem přišel na nádraží ve slovenském Štúrově, zjistil jsem, že vlak nejede a bylo nám oznámeno, že budeme převezeni autobusem na další zastávku, kde nás náš EuroCity vlak očekává (na trati byla technická mimořádná událost).

I když cestující říkali, že místenky díky mimořádné události přesně neplatí a že si má každý najít nějaké sedadlo, to moje místo, vygenerované systémem, bylo jedno z mála neobsazených a jakoby „čekalo“ na mě…

Tak jsem se v klidu posadil, a i když jsem byl ve vagóně s kupé, cesta proběhla v pořádku, a i hodinové zpoždění nakonec strojvůdce zkrátil… Nezbývalo mi než poděkovat Bohu za tento jeho malý úsměv. Netušil jsem ale, že zde moje zkušenost nekončí.

Z hlavního nádraží jsem si ke svým dobrým známým jel vyzvednout své auto, které bylo po opravě a technické kontrole. Když jsem jim chtěl zaplatit, bylo mi jimi řečeno, abych peníze, které bych dal za opravu, použil na jeden „dobrý“ účel. Hodně mě to překvapilo a nezbylo mi, než i tuto Boží prozřetelnost přijmout a poděkovat.

Když jsem si ale udělal kalkulaci tohoto daru, bylo to i číselná realizace slov z evangelia o stonásobku. Výška toho daru totiž byla 101x násobek ceny té místenky navíc v otevřeném vagónu, kterou jsem si „odřekl“. To byl další důvod na poděkování při večerním zpytování svědomí. Ten večer jsem mohl jen konstatovat, že On se o mě skutečně stará….

Martin Uher