V posledním čísle Nového města si můžete přečíst zkrácený článek o evropském setkání křesťanských komunit a hnutí v rumunském Temešváru. Zde ho přinášíme v plném znění.

Společně pro Evropu je volné sdružení více než 300 křesťanských hnutí a komunit, které se vydaly na cestu společenství v duchu Ježíšovy modlitby: „Aby všichni byli jedno, aby svět uvěřil“. Vytvářejí mezi sebou síť napříč celou Evropou a společně hledají to, k čemu je Duch Svatý inspiruje pro šíření ducha solidarity, spravedlnosti, míru a bratrství v celé Evropě, při zachování toho, co je specifické pro každé charisma.

Zástupci těchto hnutí a komunit se scházejí jednou ročně, vždy v některé evropské zemi, kde se snaží poznávat křesťanskou kulturu a hodnoty daného národa a vytvářet mezi sebou živé společenství. Poslední setkání se uskutečnilo od 16. do 18. listopadu 2023 v rumunském Temešváru. Z České republiky se ho zúčastnili dva zástupci ze Schönstattského hnutí a dva z Hnutí fokoláre.

V listopadu 2023 se v Temešváru setkali pravoslavní, katoličtí, protestantští, reformovaní, anglikánští a svobodní křesťané pocházející z 29 různých zemí Evropy a zastupující 51 křesťanských hnutí a společenství.

Temešvár je město mnohonárodní, multikulturní a mnohonáboženské. Rumunská většina s menšinami Maďarů, Němců, Bulharů, Srbů, Slováků, Čechů a Romů tvoří dohromady pokojné a svobodné soužití. Pravoslavná církev rumunská, bulharská a srbská, katolíci, luteráni, letniční křesťané, reformovaní křesťané, baptisti i malá komunita Židů vytvářejí mozaiku náboženského života ve městě a žijí ve vzájemné úctě a bohatých bratrských vztazích. Poselství tohoto místa bylo pro toto setkání velkou inspirací a povzbuzením.

Během programu zazněly jak konkrétní střípky ze života iniciativy Společně pro Evropu z různých zemí, tak i hodnotné přednášky a zamyšlení nad aktuální náboženskou situací na kontinentu. Německý historik Herbert Lauenroth se zabýval perspektivami pro Evropu: „Když vidím bolest prázdných kostelů, zaniklých společenství, ubývajících hnutí, nevidím v první řadě utrpení ‚světa’. Spíše vidím naše utrpení: utrpení křesťanů, církví a hnutí. (…) ale není celý život jedinou ‚lekcí’, která nás učí skutečně se odpoutat? Lekcí, která nám umožňuje dávat Bohu stále více prostoru? Naše setkání zde v Temešváru by nemělo být ‚poselstvím o obrácení’, které vysíláme do světa pro ‚svět’, ale spíše poselstvím, které se týká nás samotných: jako křesťanů, církví a hnutí, poselstvím, které hovoří o odložení našich osobních či kolektivních přesvědčení (i těch nejvyšších ideálů), abychom konečně vytvořili prostor pro Boha ‚v nás a mezi námi’.“

Touha stát se malými, ale kreativními komunitami, které budou mít misijní poslání, často vytvářející novou atmosféru ve společnosti, to byly další myšlenky z obsahu tohoto velmi inspirujícího příspěvku.

Gerhard Proß, moderátor Společně pro Evropu, nabídl pohled, že obraz Krista s otevřenou náručí mezi nebem a zemí symbolizuje hluboký vstup do trhlin mezi Bohem a lidstvem, mezi jednotlivci, skupinami, denominacemi a národy.  Jeho slova vedla k zamyšlení nad tím, jak mohou křesťanská společenství vytvářet prostor života tváří v tvář dnešním výzvám uprostřed trhlin, napětí a nejistot.

Margaret Karramová, prezidentka Hnutí fokoláre, mluvila ve svém projevu o naději: „Ráda bych se s vámi všemi podělila o přesvědčení: Všechno je možné!“ Její slova nás vybízela k optimismu, k úctě, k lidskosti, k vytváření sítí bratrství a k hledání prostoru pro konkrétní odpovědi na výzvy dnešní doby. Citovala slova Chiary Lubichové, která pronesla v roce 2007 ve Stuttgartu: „Každé hnutí, každé společenství, každé dílo je odpovědí na noc, která vládne ve světě, a vrhá světlo zrozené z Ducha Svatého jako odpověď na tuto konkrétní temnotu; buduje sítě bratrství. Více než kdy jindy je třeba tyto sítě rozšířit a utkat velkou síť celosvětového bratrství ve vzájemné lásce.“

Margaret pokračovala: „Sen o soužití, které umí integrovat rozmanitost, nelze svěřit pouze institucím, ale jsme povoláni být ‚kvasem’, který v dnešních dějinách umožňuje odpuštění a smíření.“

Naděje bylo slovo, které také pramenilo ze silných svědectví místních křesťanů, například manželských párů žijících zkušenost různých křesťanských denominací uvnitř rodiny. Nebo mladých, kteří prožili silnou zkušenost při organizaci Evropského festivalu křesťanské mládeže loni v květnu. Přesto, že byli z různých církví, hlubokým nasloucháním jedni druhým překonali rozdělení až dospěli k vytvoření krásné zkušenosti, která pokračuje dodnes. Díky ní vznikl úžasný pěvecký sbor, který svým zpěvem kromě tohoto setkání pravidelně obohacuje bohoslužby v různých církvích a při rozmanitých příležitostech. O velmi silné svědectví žitého ekumenismu a vzájemného bratrství se s námi rozdělili také tři biskupové různých církví z Rumunska.

Díky překrásným zpěvům několika pravoslavných bohoslovců a účasti na nešporách v temešvárské pravoslavné katedrále jsme mohli poznat bohatost a hloubku pravoslavné církve. Po skončení této slavnostní chvíle, na schodech chrámu, kde při demonstracích v roce 1989 bylo zastřeleno mnoho lidí včetně dětí, jsme za svitu svíček prožili hlubokou chvíli modlitby za mír ve všech zemích světa, kde zuří války.

Více fotografií zde https://together4europe.org/archivio/#3028-4548-foto-65

Do programu byly zařazeny i workshopy. Účastníci workshopu o poznávání pravoslaví P. Jiří Voleský a Josef Daniel vypráví: „Byli jsme v jedné pravoslavné farnosti, v kostele, kde se každou neděli schází kolem 450 věřících. Vyslechli jsme komentář k uspořádání liturgického prostoru (ikonostas, carská vrata, jáhenské dveře, obětní stůl) a k duchovnímu bohatství církve (eucharistie, bohoslužba, postní duchovní praxe…). Dostali jsme i malé dárky – malou ikonu Nejsvětější Trojice a foto ikonostasu. Setkání jsme zakončili posezením s kávou a sladkostmi.“

O workshopu o dialogu a naslouchání vypráví Ludmila: „Velmi mě oslovilo svědectví německého evangelického pastora  Waltera Kriechbauma a jeho ženy Annemarie z hnutí Ymca v Mnichově. Již mnoho let prožívají zkušenost na svých cestách do některých zemí východní Evropy, kde v minulosti došlo ke zraněním mezi jednotlivými národy a tyto konkrétní situace zanechaly hluboké jizvy v duších i do dalších generací. Skrze hluboké naslouchání a dialog se dokázalo zbourat mnoho zdí předsudků, došlo k odpuštění a vytvořila se hluboká přátelství. V rámci tohoto workshopu jsme měli možnost se také více seznámit s některými hnutími, žijícími na území Rumunska.”

Vrcholem setkání byla chvíle, kdy jsme společně vyslovili pakt vzájemné lásky a řekli jsme své ANO k obnovenému životu podle Ježíšova přikázání lásky.

Závěrečný den jsme prožili i za přítomnosti některých představitelů politického života. Přítomný byl i bývalý premiér Slovenska Eduard Heger, který během svého vystoupení apeloval na křesťany s výzvou ke komunikaci s politiky, aby se do tohoto světa přineslo smíření. Státní tajemník pro kulturu rumunské vlády Ciprian Vasile Olinici, mluvil od srdce o křesťanském chápání evropské jednoty: „Jednota je především vztah – ještě předtím, než se stane konstrukcí, systémem založeným na ekonomických, politických, sociálních a nakonec více než na čemkoli jiném na náboženských hodnotách. Před tím vším je jednota založena na vztahu a poutu mezi lidmi.”

Nakonec temešvárský biskup József-Csaba Pál, vyjádřil vděčnost za tyto dny: „Malé semínko tohoto bratrství, jednoty a lásky bylo zaseto v nás, v našich církvích, ale také ve společnosti. Síť Společně pro Evropu je jednou z těchto úžasných iniciativ, v níž Bůh nechal v průběhu let vyrůst dobré věci. Pokračujme ve spolupráci se všemi lidmi dobré vůle!“

Peter Wezel vypráví svůj dojem: „Když jsem se vracel z Temešváru, jednoho ze tří evropských hlavních měst kultury, řekl jsem si, že toto město je příkladem toho, jak by měla žít celá Evropa. V jedné katolické farnosti jsem měl možnost zažít seminář, který byl celý o ekumenismu v praxi. Lidé, kteří se nám představili, patřili nejen k různým náboženským vyznáním, protestantům, pravoslavným křesťanům, katolíkům, ale zastupovali také různé národnosti: Maďary, Němce, Rumuny. Bylo pro mě silné vidět, jak se tito lidé znají a co říkají o svém společném životě.

Působivé je také soužití různých etnických skupin ve městě. Katolický kněz sdělil, že v neděli pořádá čtyři bohoslužby, každou v jiném jazyce. Ve městě jsou maďarské školy a školky, stejně jako německé a rumunské. Každý mluví svým jazykem, a přesto velmi dobře spolupracují. Vrcholem setkání Společně pro Evropu pro mě bylo osobní přivítání starostou Temešváru – mužem kolem třicítky, který přišel z Německa. Po střední škole absolvoval v Temešváru dobrovolný sociální rok. Město se mu zalíbilo natolik, že se sem po studiích vrátil. Zapojil se do místní politiky a nakonec byl zvolen starostou. Bylo by to možné u nás v České republice? Pro mě to byl příklad toho, že Ježíšovo přání ‚Otče, dej, aby všichni byli jedno’ není utopií, ale je realizovatelné, pokud jsme otevření různosti a objevujeme v druhých to pozitivní.“

Celé setkání bylo zakončilo závěrečným poselstvím:

Poselství tohoto místa nás inspirovalo a povzbudilo, abychom byli vášnivými garanty Evropy, která

žije ze svých křesťanských kořenů a stává se tak kontinentem míru a bratrství.

V době „epochálního válečného zlomu” my – křesťané a Evropané – znovu obracíme svůj pohled ke Kristu, který „je náš pokoj” a který „zbořil dělící zeď nepřátelství” (Ef 2,14).

Evangelium Ježíše Krista je poselstvím pokoje, je zranitelné a křehké a nikdy nesmí být použito jako prostředek moci nebo zbraň, protože jinak Krista zrazujeme.

Víme, že jsme povoláni k jednotě. Ježíš se modlí: „Otče, kéž jsou všichni jedno!“.

Společně svědčíme o tom, že v naší době uprostřed Evropy Bůh povolal lidi skrze evangelium a sjednotil je, aby žili společně a s nasazením pro Boží království.

Společně věříme, že Bůh, Stvořitel nebe a země, je Pánem našich životů a Vládcem dějin. Chceme dát prostor jeho tvůrčímu působení v našem jednání a společném nasazení – jako „dnešní svědkové” jeho přítomnosti.

Společně důvěřujeme v moc Ducha Svatého. Uprostřed rozmanitosti našeho původu může pouze Duch Svatý obnovit letniční zázrak naslouchání, mluvení a vzájemného porozumění. Právě díky tomu se – zejména v době katastrofálních dezinformací, fake news, hate speech a cancel culture – vytváří pravdivá a mírotvorná komunikace, která je základem nového příběhu Společně pro Evropu; společenství, které je založeno na společenství s trojjediným Bohem.

Ludmila Bukovanská