Fota: Pixabay

Náš sedmnáctiletý syn se zamiloval a jeho chování se přirozeně změnilo. Někdy chodí jako „tělo bez duše“, jindy je euforický nebo stále na mobilu… Vnímáme, že jeho dívka má na jeho chování silný vliv, a zároveň my rodiče si nejsme jistí, jak se v této nové situaci chovat. Jak ho doprovázet a nenechat samotného v tomto víru citů? Jak nastavit hranice (a jaké) a přitom mu nechat míru svobody, jakou potřebuje?

Moc vás rodiče zdravím. Když jsem si četla vaši otázku, jako první mi nabíhala myšlenka na moji první lásku. Pamatuji si, jak jsem ji prožívala v páté třídě a co to se mnou všechno dělalo. Tak mě napadá, že je vhodné, abyste si i vy, rodiče, vzpomněli, jaká byla vaše první láska, jaké byly vaše projevy, co jste prožívali, co jste zažili, zda vám něco nebo někdo pomohl.

Ve vztahu k vašemu synovi vnímám jako velmi pozitivní, že víte, co se s ním děje. Co prožívá. Jako první věc vám doporučuji sednout si s ním a říct mu, že vidíte, vnímáte, že se asi zamiloval. Čili pojmenovat onu novinku v jeho životě.

Pokud si na to uděláte navzájem čas, povídejte si napřed o novosti jeho prožívání. Když se on sám nebude chtít pustit do povídání o sobě, zkuste si vy, rodiče, povídat s ním o tom, jak jste vy prožívali první lásku.

Mluvte o tom, jaké to bylo. Jak se vám svět změnil, jak jste možná vnímali množství svých prožitků. Navrhuji: pojmenujte tyto prožitky. Pojmenujte onu radost, ono těšení se jeden na druhého, možná zmatek z některých situací, možná stesk.

A zkuste se syna zeptat, zda i on prožívá tyto pocity, situace, a jaké to pro něj je. Samozřejmě že situace je v tuto chvíli jiná, než byla zřejmě před 40 lety, kdy jste se zamilovali vy. Prožitky, pocity jsou však podobné nebo stejné.

Navrhuji vám, abyste mluvili o způsobu komunikace mezi synem a jeho přítelkyní. I ten se velmi změnil. Vy jste zřejmě šli na rande, viděli jste se, vnímali jste se, byli jste u sebe dvě živé bytosti se svými emocemi.

Může se stát, že syn více chatuje se svou dívkou, jsou spolu na Instagramu. Psaná komunikace má jistě své výhody. Syn si může rozmyslet, co napíše, jaká slova použije. Mnohdy tato slova ale nejsou podkreslena onou intonací, neverbálním projevem. Slovo tedy může být vnímáno jinak, než komunikátor zamýšlel. A poté mohou nastat u vašeho syna pochybnosti nebo otazníky. Co tím chtěla jeho dívka vlastně říct? Zlobí se? Proč tak dlouho neodpovídá na jeho zprávu?

Zkuste i o této věci se synem mluvit. Jaký styl komunikace nejvíc vyhovuje vám s druhým člověkem, jaký to má důvod a jaký styl komunikace vyhovuje jemu a zda to dokáže odůvodnit.

Vnímejte také, zda byste chtěli toto děvče poznat osobně. Co by na to řekl syn, zda tento nápad již odpovídá tomu, jak dlouho je zamilovaný, jak dlouho toto děvče zná.

Ať vám o ní povídá, jaká je, co se mu na ní líbí, proč si vyvolil právě ji. Pokud to nebude chtít a bude to pro něj trapné, znovu navrhuji, abyste po nějakém čase tento rozhovor otevřeli vy rodiče.

Častokrát je vhodné, když tato komunikace probíhá jen mezi jedním rodičem a synem. Táta si jej může vzít do lesa na dřevo, může s ním podniknout výlet na kole a přitom mluvit o své lásce, když byl v jeho věku a pobídnout jej, aby mluvil i on o té své.

Máma jej může vzít na pizzu a mluvit s ním jen ona sama, co pro ni znamenalo ono zamilování, jaké to bylo, co měla ráda u svého kluka v tomto věku.

Možná že syn na nic z těchto návrhů nepřistoupí, protože za tím bude vnímat, že mu chcete něco „kázat“.

Důležité je, abyste mluvili v této první fázi jen o sobě a svých prožitcích. V této chvíli nezahrnujte žádné kázání.

Až ve druhém kroku bych pro tento vztah syna navrhovala z vaší strany nastavit i pravidla. Nejprve je velmi důležité, abyste je vy rodiče hledali spolu. Jaká pravidla byste synovi chtěli dát? On určitě už hranice zkouší – chce prodloužit svůj pobyt venku, chce někam jet, chce být neomezeně dlouho na mobilu, možná chce více soukromí, možná se neúčastní rodinných výletů, najednou je na to velký, je to „vopruz“, čili něco obtěžujícího, nepříjemného…

Jaká to budou pravidla, záleží jen na vás dvou rodičích. Přemýšlejte o nich, nechejte si čas na rozmyšlenou. Pak je řekněte synovi. Třeba mu prodloužíte večerku, budete však vyžadovat jeho odpovědnost v tom, že ji bude plnit a vracet se tak, jak jste se domluvili.

Třeba mu prodloužíte o půl hodiny dobu na mobilu a poté budete chtít, abyste jej všichni doma dali do košíku, aby bylo toto rozhodnutí jednotné pro všechny členy domácnosti.

Možná s ním budete chtít víc mluvit o kráse vztahu ke druhému, o kouzlu zamilovanosti. Na druhou stranu i o pevnosti v názorech a o tom, jaké názory má tedy on a vy na lásku a zamilovanost?

Možná budete víc mluvit i o projevech lásky. Jak vidí syn vaše projevy lásky? Vidí onu vstřícnost jeden ke druhému, úsměv, pohlazení, laskavost? Chce i on toto všechno do svého vztahu dát?

A pak je vhodné znovu vnímat, jak dlouho onu dívku syn zná a jak to cítíte ve svém svědomí a zda a kdy s ním mluvit o sexu. Pokud se vám to podaří, doporučuji mluvit ne jako moralisté, ne jako ti, kteří všechno vědí a znají, ale jako ti, kteří předávají svou zkušenost a dokáží odůvodnit, proč se oni chovali tak a tak. A zda to bylo dobré. Zda i teď se za to můžete jako rodiče postavit a říct synovi, že tehdy jste to udělali dobře proto a proto.

I když syn udělá něco, co se vám nelíbí (a kdo ví, zda se to dozvíte), stále vám doporučuji, abyste odsoudili skutek, ale syna, jako jedinečnou a výjimečnou bytost, jako vašeho milovaného, jedinečného a výjimečného jedince, utvrďte v tom, že ho máte rádi. Se skutkem, jednáním – s tím nesouhlasíte. Syna máte rádi nade vše.

A nezapomeňte ani na další sourozence, pokud jsou v rodině. Vnímejte, jak vašeho syna v těchto časech vidí oni. Zdá se jim, že se jim vzdaluje, je popudlivější, nemá na ně čas? Je nějaký divný? Více zamyšlený, uzavřený sám v sobě? Nebo je to naopak, je radostnější, dělá vtípky, tento vztah s onou dívkou ho dělá šťastnějším?

Znovu navrhuji i s dalšími dětmi doma mluvit, otevřít toto téma. Ono pojmenování situace, jinakosti, je velmi dobré, vhodné. Ne proto, aby si dělaly ze syna legraci, ale abyste jim tuto novost pojmenovali. Pokud by to chtěl říct sám syn dalším sourozencům, bylo by to výborné. Pokud ne, navrhuji, abyste se ho zeptali nebo alespoň řekli, že chcete s ostatními sourozenci o této nové situaci mluvit.

A vám rodičům velmi doporučuji, abyste byli spolu silní, co nejvíc jednotní. Může se totiž stát, že syn na jednoho z vás jen tak vybafne, co by chtěl, kam půjde, dokdy tam bude… Někdy jsou to nenadálé chvíle, kdy jste překvapeni ze synova požadavku. Tuto dávku emocí doporučuji napřed nějak vstřebat a pracovat s ní ve dvou – mezi manželi. A tak je vhodnější synovi říct: „Slyším, že chceš, plánuješ… dík, že jsi mi to řekl. Domluvím se s tátou/s mámou a pak ti řekneme náš závěr, postoj k této věci.“

Přeju vám fajn bytí, žití v tomto novém čase s vaším dítětem…

Ilona Špaňhelová, psycholožka

Nové město 1/2024