Problémy se dají vždycky řešit
5. října se slaví Mezinárodní den učitelů. O této profesi jsme si povídali s Mgr. Pavlou Hlavsovou, učitelkou na malotřídce ve Všemině u Zlína.
Jak jste se dostala na učitelskou dráhu?
Vždycky jsem tíhla k dětem a práce s nimi mě naplňovala a bavila. Už na střední škole jsem pomáhala třeba s dětmi ve farnosti, ať už ve sborečku nebo při letních aktivitách. V rámci studia jsem se orientovala nejprve na děti s postižením. Pracovala jsem na zvláštní škole a po doplnění vzdělání jsem pak přešla na základní školu.
Učíte na malotřídce. Mohla byste to nějak přiblížit?
Máme jen první stupeň, přičemž některé třídy jsou spojené. Vloni jsem učila sedm prvňáčků a dvanáct třeťáků, teď jsou z nich už druháci a čtvrťáci. Kromě toho jsou u nás spojené ještě další dvě třídy.
Učit na malotřídce obnáší pro učitele přípravu pro dva (někde i více) ročníky najednou. Na druhou stranu je to úžasné – pracuji vždy s menší skupinou dětí, vím, které dítě co potřebuje… Práce je individuálnější, dynamická, hodně pestrá. Samozřejmě pro děti je to náročnější, musí si zvyknout pracovat samostatně. Ale je to i výhoda – pedagogové z druhého stupně je chválí, že dokážou pracovat s textem, že jsou samostatné.
Jaké jsou vaše zkušenosti s prvňáčky?
První třídu jsem vloni učila po letech, předtím jsem učila starší děti. Kolegyně mi říkaly, že jsem úplně ožila. Prvňáčci jsou totiž úžasní, jsou u nich vidět obrovské pokroky – naučí se číst, psát, počítat… To je pro vyučujícího hodně motivující a obohacující.
Co je pro vás při vyučování důležité?
Práce učitele není jen o tom předat vědomosti, znalosti, balík dovedností, ale aby žáci byli připravení do života i z hlediska vztahů. Chtěla bych, aby z dětí byla dobrá parta, aby se navzájem tolerovaly, měly pěkné vztahy, uměly spolu řešit problémy, aby si vážily jeden druhého a dokázaly si odpouštět, když třeba někdo někomu ublíží – i to se v životě stává.
Pomáhá mi přitom i fakt, že jsem prošla dvouletým kurzem etické výchovy a kurzem metod kritického myšlení. Ty vedou děti k tomu, aby více přemýšlely nad věcmi, aktivněji se dívaly na proces učení. Obojí se prolíná napříč různými předměty a aktivitami.
A jaké jsou pro vás vztahy s rodiči?
Důležité je vybudovat si s nimi osobní vztah. Zvlášť s „novými“ rodiči – tedy rodiči prvňáků. Třídní schůzky míváme formou tripartity – rodič, dítě a učitel. Snažím se rodiče poznávat a být pozitivně naladěná, vidět to dobré, co je v nich. Když je nějaký problém s žákem, tak nejprve navodit atmosféru důvěry, porozumění a pak teprve předložit i nějaké problémové záležitosti, které je třeba řešit. Na vesnici se lidé více znají, tak se někdy lehce sklouzne k posuzování. Snažím se nenechat se tím ovlivnit, přistupovat ke všem s důstojností a hledat způsoby spolupráce.
Měla byste nějaký tip pro rodiče prvňáčků?
Chtěla bych je povzbudit, aby své děti motivovali k radostnosti, k tomu, že i když přijdou problémy, vždycky se dají řešit. A aby jim dále četli, celou první třídu. Někdy si totiž rodiče myslí, že když dítě začíná číst, není mu už třeba večer předčítat. Ale mám zkušenost, že i děti ve čtvrté třídě jsou za to ještě rády, podpoří se tím k vlastnímu prožitku z četby. Je důležité, aby se naučily číst s porozuměním a připravily se tak na další stupeň. Dále bych poradila nesrovnávat děti s jinými a nebát se neúspěchů. Každé dítě má svou cestu, vše většinou postupně dozraje, i když u každého dítěte jinak rychle.
Za rozhovor děkuje Ludmila Šturmová
Nové město 5/2023