Modlitba ve spiritualitě jednoty
Být modlitbou
(…) měli bychom se již od nynějška snažit lépe, dokonce do nejvyšší míry, prohloubit svůj vztah s Bohem.
Můžeme totiž milovat jako sluhové a plnit vše, co chce Pán, aniž bychom na něj promluvili, nebo můžeme milovat jako synové srdcem, naplněným Duchem Svatým, láskou a důvěrou ke svému Otci: tou důvěrou, která vede k častému rozhovoru s ním, k tomu, abychom mu předkládali všechny své záležitosti, svá předsevzetí, plány. Tou důvěrou, tou božskou touhou, díky které se nemůžeme dočkat chvíle, věnované výlučně jemu, abychom navázali hluboký vztah s ním.
To je modlitba, opravdová modlitba! K ní máme směřovat, až dokud se nestaneme živou modlitbou.
Teolog Jevdokimov napsal v souvislosti s modlitbou krásnou větu: „Nestačí se modlit, je třeba se modlitbou stát, být modlitbou, nechat se ztvárňovat, abychom byli modlitbou.“
Nechat se ztvárňovat, abychom byli modlitbou, být modlitbou, jak to chce Ježíš, který řekl: „Modlete se v každé době.“ (Lk 21,36)
Věřím, že v srdci mnohých z nás je opravdové bohatství nadpřirozené lásky, která může přetvořit náš život ve skutečnou modlitbu, díky níž se můžeme nechat ztvárňovat, abychom byli modlitbou. Je třeba toto bohatství využít ve vhodných chvílích.
Snažme se tedy v tomto nadcházejícím období mluvit s Bohem často, i uprostřed činnosti. Usilujme se zlepšovat právě v tom.
Vždyť jen vyslovení slov „pro tebe“ před každou činností ji proměňuje v modlitbu.
Ale to nestačí. Navazujme s ním intenzivní rozhovor pokaždé, když je to možné. Jedině tak budou moci na konci života na našich rtech vykvést slova lásky k Bohu, podobná jako byla ta u svatých.
Chiara Lubichová
Zdroj:
Fabio Ciardi (a cura di), Il respiro dell’anima. La preghiera in Chiara Lubich, Città Nuova, Roma 2022.
Kolegamento, Palermo, 22. ledna 1998
Nové město 5/2023